Historie

Historie školy U kostela

Školství ve Velkých Karlovicích

Před rokem 1810 se vyučovalo ve Velkých Karlovicích v chalupách u Kvintů, Vranečků, Boráků a jinde. U majitelů se pronajímala jizba na určité období. V Leskovém učil Jan Třeštík a Šimon Holčák, v Podťatém Pjatko, který pocházel z Rožnova. Na Soláni najali vysloužilého desátníka Josefa Pavelku. Zprávy o jejich činnosti jsou však velmi kusé.

V roce 1752 byla poslána žádost o zřízení školy při faře. V ní učil písmák Michal Gavlík, prvním rektorem byl A. Barvenský. Učebnice nahrazovaly kalendáře, nebo katechizmy.

Škola U kostela je zaznamenána v roce 1757, kdy přišel ze Zašové Antonín Vranečka a učil zde 16 let.,zároveň dělal obecního písaře. Jeho nástupcem se stal syn Antonín. Oba byli bez předběžného učitelského vzdělání. Platem jim byly tzv. kantace. Chodili čtyřikrát ročně od domu k domu a vybírali si plat v naturáliích. Vyučovalo se od Všech svatých do Letnic. Do školy bylo přihlášeno dost žáků, ale ve skutečnosti nechodili, protože museli doma pomáhat, neměli dostatečné oblečení a obutí, bydleli daleko od školy. Po Vranečkovi nastoupil úředně ustanovený učitel Liberda, jeho dekret potvrzovala konzistoř v Olomouci.

Protože stará škola byla zcela nevyhovující, bylo v roce 1877 zakoupeno místo na novou školu a již příští rok se začalo se stavbou. Další rok byla dvojtřídní škola otevřena. Protože bylo ve třídách moc dětí, zavedlo se směnné vyučování a už se hovoří o trojtřídní škole.

Rok 1895 je zajímavý tím, že cestovatel E. Holub věnoval škole U kostela 54 pomůcek ze své cesty po Africe, protože ve škole tehdy skoro žádné pomůcky nebyly.

Učitelé založili v roce 1896 Jednotu učitelskou Komenský, jejíž členové důkladněji zmapovali Horní Vsacko. Pěvecký sbor učitelů byl znám nejen v obci, ale i v sousedních vesnicích.

V době I. světové války zbyla ve škole hrstka vyučujících, třídy se spojovaly, aby se děti alespoň něco naučily. První roky samostatného státu byly poznamenány krizí, která vyvrcholila zrušením karlovských skláren. Přesto byla v roce 1930 otevřena měšťanská škola. Ze školy U kostela do ní zpočátku chodilo jen 6 dětí, ale za dva roky už 32 žáků. Aby se škola U kostela aspoň trochu vyrovnala měšťanské, byla do ní v roce 1934 zavedena elektřina a v jedné třídě se poslouchal rozhlas z vypůjčeného radiopřijímače. Sotva se trošku situace zklidnila, přišla II. světová válka. S ní uhelné prázdniny, okleštěné učebnice a osnovy, nasazení učitelů, boj proti fašistům, věznění a smrt těch, kteří se zapojili. Velitelem místní odbojové organizace Obrana národa byl Jindřich Vašut, pozdější ředitel školy U kostela, který byl fašisty vězněn až do konce války. Do školy U kostela byly převedeny některé třídy z měšťanské školy, kde bylo zřízeno velitelství SS a později zde byli ubytováni němečtí vojáci. Ke konci války se dávaly jen úkoly domů, do školy se chodilo velmi málo.

Po osvobození škola U kostela už nestačila, proto se usilovalo o výstavbu nové.

Mimo to existovaly v naší obci ještě další školy v jednotlivých údolích. Od roku 1846 v Podťatém, v roce 1865 vznikla škola v Leskovém, v roce1888 v Miloňově, v roce1896 v Malých Karlovicích ? Tisňavách a v roce 1927 ve Bzovém.

Škola U kostela měla svou expozituru na Soláni - ono pověstné „vysoké učení“.

I na těchto školách učili kantoři a zanechali po sobě velký kus práce. Na příklad Jan Kutzer svým Karlovským zrcadélkem, Arnošt Weingart, který sepsal první sbírku karlovských písní a jeho žáci zpívali nejen lidové písně, ale i klasické sbory. Miroslav Tetter, Arnošt Šrott, Jindřich Duda, Jindřich Vašut zaznamenávali pomístná jména, historii vzpomínky obyvatel vydávali časopis Dolina Urgatina, Dědina pod Beskydem a příležitostné tiskoviny. Nacvičovali divadlo (Antonie Heinová), vedli tělovýchovnou činnost (Zdeněk Ondra) a mnoho dalších. Jistě nebylo možné vzpomenout celou historii. Ale snad se naskytne příležitost.