Osvětim – svědomí lidstva

V autobuse nás přivítal náš průvodce pan Kočí. Usadili jsme se a za chvilku už všichni podřimovali. Vzbudili jsme se v Rožnově, kde jsme nabírali další deváťáky, abychom zaplnili autobus.

Potom už cesta ubíhala rychle. Před osmou hodinou jsme vystoupili v Osvětimi a šli se postavit do fronty před vstupem do památníku. Bylo pod nulou, ale počítali jsme s tím a byli jsme dobře oblečení. Fronta postupovala rychle, takže jsme se brzy dostali před vstupní kontrolu, která probíhala podobně jako na letišti. Naštěstí při průchodu bezpečnostními rámy nikdo nepípal, takže jsme se plynule přesunuli do místnosti, kde nám pan Kočí představil naši průvodkyni Agnieszku, která je jednou ze 200 osvětimských průvodců.

Pak už následovala prohlídka, která se špatně popisuje, protože člověk si jen těžko představuje hrůzy, které se zde odehrávaly.

Nejdříve jsme prošli branou s nápisem Arbeit macht frei do nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz I, kde působil i obávaný doktor Mengele. Po necelých 3 hodinách jsme autobusem popojeli do druhé části tábora Auschwitz II Birkenau (Březinka).

Po prohlídce nám všem došla řeč. Uvědomili jsme si, že citát George Santayany, který máme v sešitech dějepisu, je pravdivý: „Kdo zapomíná na své dějiny, je odsouzen je opakovat.“

A také: „Zapomenout, znamená zabít všechny oběti podruhé.“                            Elie Wiesel

Ale hlavně: „Život je nejkrásnější dar, jaký můžeme dostat.“             Batszewa Dagan, přeživší z Osvětimi

Mgr. Pavla Šrubařová, Mgr. Marie Vašutová